Kolik stojí deskovky? Možná nejsou vůbec tak drahé

od 7. 6. 2022Články18 komentáře

Fíha, to je pěkná hra, kolik to stálo? Cože, tři tisíce? Jsi blázen…

Zažili jste něco podobného? Já nesčetněkrát a vedlo mě to k úvaze nad tím, kolik vlastně hry stojí. V tomto článku bych vám chtěl svou úvahu představit. Časem ji chci také překlopit to celkového měření mé sbírky. Kdyby se někomu úvaha líbila, nástroje potom rád poskytnu. 

Podívám se na srovnání ceny her s jinými možnostmi zábavy a poté představím pár pohledů, kterými lze cenu her (a vlastně i té jiné zábavy) trochu srovnat. Upozorňuji ještě, že budu dělat „ubrouskové“ počty, tj. hrubé odhady cen pro základní analýzu. S tímto varováním tedy hurá do toho.

Cena zábavy

Když se na cenu her podíváme v základu, bude fér je porovnávat s něčím srovnatelným, tedy s podobnými volnočasovými aktivitami. Nejbližší ke hrám bude domácí zábava. Osobně bych vyšel z knih, které se v průměru pohybují asi kolem 300 Kč za kus. Počítačové hry jsou drsná konkurence (vezmeme-li v úvahu i digitalizaci deskovek). Nová počítačová hra nás potom může stát něco kolem tisíce korun. DVD si dnes už asi moc lidí nekupuje a byla nahrazena jiným modelem – streamem a s ním spojeným předplatným (hmm, možná bych to mohl srovnat s Albi předplatným 🙂 ). Pokud vyrazíme ven, lístek do kina nás přijde na nějakých 200 Kč na osobu. Když nestačí reprodukovaní herci, připlatíme si alespoň další dvě stovky nebo i víc. Kdybychom náhodou chtěli jít na kvalitní nereprodukovanou hudbu, vyhoupne se cena zpravidla ještě výše, klidně i na víc než 1 000 Kč za lístek. 

Každá z těchto forem zábavy je samozřejmě dost jiná, poskytuje jedinečné zážitky, a třeba je pro vás méně lákavá (či více, ale co potom děláte na Deskozóně?). Mým cílem však je podívat se jen na samotnou cenu za zábavu. V tomto srovnání se vlastně mnohé větší hry už zdají být drahé. Pravda, základní Bang nebo Machi Koro koupíte do 300 Kč. Avšak častěji naleznete hry od 400 Kč výše (Kvedlaly, Kartografy ad.) a ještě častěji se začnete pohybovat kolem 1 000 Kč pro základ (např. Sagrada). Pokud se podíváte na vskutku speciálky, potom tisícovku překonáte i vícekrát (Gloomhaven, Střet Civilizací a podobné skvosty). Tedy ano, hobby, které i jen se základními hrami může být drahé. Ale už se jistě sami se cukáte, že srovnávám pexeso s wargamingem.

mince

Vskutku by bylo vhodnější nahlížet na to jemněji. Předně, kromě knihy platíme za jeden lístek na osobu a deskovku hrajeme obvykle ve vícero lidech. Už jen toto srazí velkou měrou cenu za „jednotku zábavy“. Třebas i taková výprava z Gloomhavenu s přáteli vás na osobu vyjde vlastně méně než zmiňovaný ukázkový koncert. Avšak já jsem hlavní herman v naší partě, a tedy stejně ty peníze půjdou z mého… (Ne, stále jsem se nedostal na Kubrtova hraní a mrzí mě to).

Přesto se ale mohu na cenu hry podívat jinak. Kolikrát jsem třeba hrál ten Gloomhaven. Žalostně málo, je to velká hra a parta se nám trochu rozpelášila, ale i tak jsem jej hrál již pětkrát. Pětkrát za stále ty stejné peníze! Už sám Gloomhaven (bez dohrání kampaně) začíná dražší zábavy na jedno užití válcovat. Když dohrajeme kampaň, potom bude nejspíše levnější než kino. Pokud bych se podíval na to, na kolik mě vyšla jedna „návštěva“ Sagrady, kde máme 33 evidovaných her, zjistil bych, že je to pouze něco kolem 30 Kč. A to vím, že ji ještě vytáhneme mnohokrát.

Jednotka (deskoherní) zábavy

Jak vidíte, směřuji k otázce vhodné „jednotky zábavy“. Je správnou jednotkou rozpočítání mezi počet osob, nebo naopak počet odehraných sezení? Nebo kombinace v podobě člověkosezení místo pracovních člověkohodin? Vlastně proč do toho nezaplést i hodiny?

Jediný důvod, proč má Sagrada třicet tři her a Gloomhaven pět, je ten, že sezení Sagrady nám zabere dvacet minut, zatímco hrát Gloomhaven byla věc na odpoledne. Když to nacením hrubě, potom Sagrada je skoro pekelných 660 minut zábavy, zatímco našich pět Gloomhaven sezení trvalo celkem 1 370 minut. To znamená, že za minutu jsem zaplatil v prvním případě něco kolem jedné a půl koruny, zatímco v druhém případě skoro srovnatelné dvě a půl koruny. Hle, Gloomhaven vlastně není tak drahý. Pokud to srovnáme s kinem, kde film trvá kolem dvou hodin (tedy 1,6 koruny za minutu), nevedou si hry opět o moc hůře, a naopak u filmu se jedná o fixní cenu. Hry budete dále hrát nebo je můžete prodat (např. přes Reroll, že 😉 ).

A k čemu je to dobré? Vlastně k ničemu. Hrajte, co vás baví, bavte se tím, co vás těší, a buďte rádi, pokud si to můžete dovolit, ať už peněžně nebo časově. Nicméně podobnou úvahou můžete získat trochu jinou perspektivu v otázce ceny her. Když je hra dobrá a často ji hrajete, potom představuje podle všech měřítek (minuty, sezení, spoluhráči nebo jejich kombinace) formu zábavy, která za ty peníze stojí. Hrajte tedy bodře a dobře, hlavně ať se na hry jen nepráší v poličkách. A až se bude zase někdo podivovat, jak drahé hobby to je, mávněte nad tím rukou.

Děkujeme za vaši podporu!

advertisement

Skupiny

18 Komentáře

  1. Misak 73

    Ahoj, přesně takhle to vysvětluji když si kupuji hru. Můj poslední případ Papírové Doupě které mi nesedlo. Koupil za 550,- Prodal za 460,- Rozdíl 90,- hru jsem odehrál 4x. Vím jak hra funguje, beru jako zábavu i učení pravidel. Vím o jaké hře se ostatní baví, za 90 korun spousta zábavy. Mohu si dovolit koupit, jakoukoliv hru s tím že pokud nesedne prodělám 100 až 200, ale zahraji si ji a vím o čem je. Takže v případě že hra není dobrá, není to pro mě ztráta korun. Problém je když je dobrá a nechci ji poslat dál tam se peníze hromadí. Ale pořád to jsou uložené peníze, pokud se ke hře chováme slušně. Film když stojí za prd dál se slevou nepošlu. 🙂 Super článek děkuji.

      • Misak 73

        A co teprve když se zadaří. High Frontier, učení pravidel týden zábavy, pak 2 hry a vím že je to něco co vytáhnu tak jednou za rok spíše méně. Vím že přijdou další hry a už se k ní třeba nikdy nedostanu. A ona už není v prodeji? A vydělal jsem 450kč. Jsem strašně rád že jsem to zkusil. Zahrál a vím jak těžké a komplexní hry mohou být.

    • LucieM

      Mám to taky tak. Teda, mít neomezeně místa a peněz, tak jsem i sberatel. Ale takhle to vazne nejde, a s tím, kolik her si chci vyzkoušet, je tohle jediná cesta, takže jsem se taky naučila posílat hry dál a víc je točit. I když mi to porad dela trochu problém dát hru pryč, když je dobrá (ale mám treba lepší alternativu).

  2. karadum

    Děkuji za komenátře, jsem rád, že článek rezonuje.

    Hodně dobrý v tomto ohledu je i kanál BoardgameCo na youtube, kde právě často hovoří o ekonomickém aspektu her. Ale trochu mě tam štvalo to, že vlastně hovoří jen o tom, jakou hodnotu bude mít hra na sekundárním trhu. Bez ohledu na řekněme “herní amortizaci”, tj. kolik zábavy jsem mezitím z toho už vytěžil.

    Mnoho lidí jen vidí právě samotné částky (1500 hra vs 200 kino) nebo u deskohráčů jen nákupní a prodejní cenu.

  3. Matesack

    Je krásné vidět, že to tak dělají i ostatní, nedávno jsem zrovna počítal člověko hodinu zábavy s GloomHaven 😀 Velmi hrubě 3000 hra + 1000 insert + 1000 rozšíření FG + 1500 Lví Chřtán + 500 insert = 7000 Kč (takhle to vypadá jako pecka) 😀 No a odehráno 400+ hodin většinou ve 4 😀 Pak je to 7000 / 4 / 400 = 4,30 Kč os/h zábavy 🙂 Vlastně mě nenapadá levnější způsob zábavy 😉 – PS: Prosím výpočet berte s nadsázkou, ale ty hry fakt tak drahý nejsou 🙂

  4. Hans.85

    Naprosto chápu zamyšlení, které je v článku zmíněno a nemám s ním problém. Jak je správně uvedeno, je to především měřitelná jednotka pro hráče. Ze mě se bohužel postupem času spíše než hráč, stal milovník her jako takových a sběratel. V mé pozici se já na “drahotu her” koukám z jiné perspektivy. Pro svou potřebu si třeba vezmu na paškál vydavatelství BF (nevím proč, ale nějakým způsobem ho mám asi nejméně rád v českém rybníčku). Nová hra Čarovné kostky – jako sorry, ale za tuhle tupoučkou hru chtít 1500 Kč je dle mě úplně mimo mísu – drahotu tedy určuji já jako zákazník, ale chápu, že se najdou lidi, kteří si tu hru koupí – a je to v pořádku, pro ně prostě ta hra za ty peníze stojí. Nebo třeba Zona Černobylu, ta hra mě láká tématem, herně už je to slabší, a proto je pro mě nepředstavitelné, že bych hru koupil jako novou za 1 500 Kč. Sehnal jsem ji za 800 z druhé ruky a má místo v mé sbírce a třeba se někdy dostane i na stůl. Ještě nutno podotknout, že se neumím zbavovat her – což je v článku taky hezky uvedeno. Prostě to neumím a ještě jsem neprodal ani jednu hru ze své sbírky, i když třeba vím, že je špatná a nebo že se na stůl jentak nedostane. (pořád ve mě hlodá červíček, co kdyby náhodou:-)

    • karadum

      To si pamatuji jeste snad u prvniho Pandemicu prave Dice Tower, kteri u legacy hry prave i podobne obhajovali nejen jeji cenu, ale samotny legacy aspekt. Bylo to neco ve smyslu: “Podivejte se, je pravda, ze tu celou hru zahrajete jen jednou. Ale na druhou stranu, uprimne reknete, kterou jinou hru ve vasi sbirce zahratejte tolikrat? Legacy vas udrzi u hry aspon tech X her.”

      Nam se stalo u Charterstone, ma to proste rozjety pribeh, je treba dohrat.

Přidat komentář

Pin It on Pinterest