Podpoř nás!

Přispěj na provoz Deskozóny i ty! Budeme ti neskonale vděční a získáš speciální odznak.

Profilový obrázek

This War of Mine

  • Veřejná skupina
  • před 2 týdnů,
  • 17

    Příspěvky

  • 62

    Členové

Musíme si pomáhat

This topic contains 1 hlas and has 0 odpovědí.
1 hlas
0 odpovědí
  • Autor
    Příspěvky
    • #3731
      Junkyboy
      Účastník
      Poutník Divnotou
      Status: Návštěvník

      Nedávno se mi na stůl dostala hra This War of Mine a to po celkem dlouhé době. Na tuhle deskovku člověk nemá náladu každý týden, jelikož téma a téměř hmatatelná atmosféra je kapičku depresivní. Jenže ona ta hra je fakt dobrá a to i sólu, takže jsem se na ní v tu chvíli vyloženě těšil. Ovšem, že bych si dělal nějaké vyhlídky na úspěšné dokončení kampaně, to opravdu ne. Jak je ta hra dobrá, tak je zlá a když si myslíte, že všechno jde jak na drátkách všechno se najednou otočí a vy jste v situaci ze které nevidíte jediné východisko.
      V kampani Bok po boku mě doprovázeli fotbalista Pavle, učitel Anton a penerka Emira. Už první událost která na mě čekala nepotěšila. Nedostatek potravin. Do konce hry odstraním ze zásobníku téměř polovinu žetonů potravy, takže žádné křečkování nepřipadá v úvahu.

      V kampani máte za úkol, kromě klasického přežití, ještě pomáhat svým sousedům a ti vám na oplátku mohou pomáhat také. A to tak, že nedocenitelně. Kovavevičovi, jsou dobří lidé, kteří se s vámi za ochranu před dotěrnými nočními nájezdíky rádi podělí o své zásoby potravin. Andrej, který vám dovoluje postavit nějaké to vybavení potřebuje sem tam nějakou součástku. Vladimir, když ho budete udržovat dostatečně v alkoholickém rauši přijde pomoct chránit váš dům a Duričovi jen čekají, že někdo pomůže jim a jen odevzdaně čekají co jim osud a sousedé přinesou.

      Po vyhlášení nedostatku potravy jsme v tomto neštěstí měli velké štěstí. Humanitární konvoj dovezl pomic v podobě konzerv a léků a obvazů. Vyslal jsem tedy Pavleho a Emiru aby se o pomoc přihlásili, ale na místo dorazily nějaké lidové milice či co a rozkázali nechat všechno tak jak je a vrátit se do svých domovů. To jsme ovšem odmítali udělat. V zoufalém úprku s celou bednou věcí jsme doufali ve štěstí a špatnou mušku špatných lidí a světe div se vyvázli jsme bez zranění se všemi zásobami. Doma jsme postavili první zabednění, což považuji za jeden z nejdůležitějších prvních kroků. Jak kvůli mrazu, tak kvůli obraně domu. Týž večer jsme navštívili některé své sousedy, abychom uspokojili jejich potřeby a na výpravu za zásobami vlastně nikdo nešel. to nejnutnější jsme měli.

      Následující ráno udeřila tuhá zima. Bylo tedy důležité postavit další zabednění, kamna a splašit co nejvíc dřeva. Zase nějaká ta pomoc pro sousedy a tentokrát už někdo ven musel. Úlovek nic moc. Spousta cigaret, pár lahví samohonky i čistý líh, ale nic extra cenného. V noci dorazili zoufalí lidé, které se holýma rukama jakštakš, i díky zabednění, podařilo s minimálními ztrátami odrazit.

      Třetí den se stalo něco co z našeho původně chabého úlovku udělalo poklad. Událost Obchod s armádou nadceňuje přesně ty komodity jako jsou cigarety i alkohol a do toho nám v lokacích přibyla vojenská základna, kde za odhozené karty průzkumu můžete zkusit s vojáky obchodovat. Rázem jsme měli sekeru a další věci, které bychom jinak tak levně nepořídili a vojáci byli i dobře naladěni, takže nás po obchodu ani nezbančili, což se může velmi snadno stát.

      Nebudu tady popisovat celou kampaň, stejně byste to nedočetli. Přišli odstřelovači, kteří mi trochu zatopili, ale nic neřešitelného, jelikož obvazy byly a karta osudu mi na zahojení obvázaných ran nahrála. Objevili se lidské hyeny, které vyrabovali skladiště, ale jelikož už byl dům zabezpečený už i zpevněnými dveřmi i to se dalo zvládnout. Objevili se verbíři a my obětovali, už tak, zbídačeného Antona s jistotou, že už se nevrátí, ale on se vrátil a i hrůzy které zažil s jeho zoufalstvím nepohly. Dařilo se i držet potřeby našich sousedů v patřičných mezích. Den před klidem zbraní se, ale Vladimir zbláznil a naháněl nás po čtvrti se sekerou a Duričovi,ve své neschopnosti pro sebe cokoli udělat, umrzli. Ovšem my se klidu zbraní dočkali a dokonce v původní sestavě. To je skoro zázrak, protože ta hra je vážně zlá a člověk je vlastně pořád nad hrobem. Nikdy se mi nestalo, že bych tím prošel takhle snadno. Ne, že bych neměl problémy, ale ono se to vždycky nakonec nějak vystříbřilo.

      Ta atmosféra a příběhy, které tahle hra píše jsou jedinečné a každá partie je naprostý originál. PC hra je vynikající, ale tohle je totální pecka. Hra mi trvala asi tři hodinky a jelikož jsem hrál tuhle kampaň poprvé mohl jsem si otevřít oblálku B, kde čekala milá překvapení.

      Ovšem bez sousedů bych to nedal. Bok po boku k jedné z mála dobře zakončených partií.

       

      • Téma bylo upraveno před 1 měsíc, 2 týdny uživatelem Junkyboy.
      Přílohy:
      You must be logged in to view attached files.

You must be logged in to reply to this topic.

Popis

Skupina k deskové hře This War of Mine a všem rozšířením.

Správci skupiny

Profilový obrázek
Una
@una

Média skupiny

Skupiny

Děkujeme za vaši podporu!

Podpořte nás na Patreon